UMĚNÍ A KULTURA

Šest míst na světě, kde je umírání nelegální (nebo se nedoporučuje): jedno je v Itálii

Zákaz umírání je společensko-politický jev, kdy je přijat zákon, který stanoví, že na určitém území, obci, městě nebo dokonce ostrově je umírání nezákonné.

První případ zákazu smrti se objevil v 5. století př. n. l. na řeckém ostrově Delos; zde bylo umírání zakázáno z náboženských důvodů.

Dnes je naopak ve většině případů zákaz smrti "humornou" reakcí na to, že vláda neschválila rozšíření obecních hřbitovů nebo poskytnutí pozemků pro výstavbu nových.

Děje se tak v Evropě (Španělsko, Francie, Itálie), ale také v Japonsku a Brazílii.

Wikimedia - JordyMeow
Itsukushima, Japonsko
Itsukushima je ostrov v Japonsku známý jako "ostrov svatyně", protože se na něm nachází stejnojmenná svatyně, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Aby byla zachována čistota ostrova, je zde od roku 1878 zakázáno pohřbívání (a tedy i úmrtí) a porody: těhotné ženy by se měly s blížícím se dnem porodu stáhnout na pevninu, stejně jako nevyléčitelně nemocní nebo velmi staří lidé, jejichž smrt se stala nevyhnutelnou. Tento zvyk vznikl po bitvě na Miyajima v roce 1555, kdy vítězný vojevůdce nechal přenést těla obětí na pevninu a nařídil, aby bylo bojiště očištěno od prolité krve, a to do té míry, že byly vyklizeny budovy a z ostrova byla odstraněna krví nasáklá půda.
Wikimedia - bodoklecksel
Lanjarón, Španělsko
Lanjarón je španělské město s přibližně 4000 obyvateli, kde je smrt zakázána, nebo spíše od ní odrazována. Hřbitov v obci je plný, a tak starosta vydal zákon, podle kterého lidé nemohou umírat, dokud vláda nezíská pozemek pro nový hřbitov. Starosta vysvětlil, že tento konkrétní zákon je jeho reakcí na naléhání politiků, aby našel rychlé řešení dlouhodobého problému.
Wikimedia - Mateusz War
Longyearbyen, Norsko
V norském městě Longyearbyen není umírání nezákonné, ale neexistuje zde žádná možnost pohřbu: nevyléčitelně nemocní obyvatelé jsou převáženi do Osla, kde dožijí své poslední dny. Je to proto, že těla občanů, kteří zemřeli během pandemie chřipky v roce 1918, se kvůli věčně zmrzlé půdě nerozložila a panují obavy, že těla stále obsahují aktivní kmeny viru.
Wikimedia - Juliconsanto
Biritiba Mirim, Brazílie
Biritiba Mirim je brazilská obec ve státě São Paulo. V roce 2005 předložil starosta města veřejný návrh zákona, podle něhož by bylo nezákonné, aby lidé žijící ve městě umírali. Toto rozhodnutí bylo učiněno, stejně jako v jiných podobných případech, z důvodu zaplnění hřbitova, ale také proto, že občané mají "špatnou zdravotní péči", což je činí náchylnějšími k úmrtí. Zákon ale dosud nebyl přijat a žádný nový hřbitov nevznikl, takže situace zůstává nevyřešena.
Wikimedia - Comune di Sellia
Sellia, Itálie
Sellia je italská obec v provincii Catanzaro na Calabria, kde je od roku 2015 zakázáno onemocnět a zemřít. Zákaz byl vydán starostou obce, Davide Zicchinella, jako varování, aby si člověk dával pozor na své zdraví. Toto neobvyklé rozhodnutí vychází ze starostovy snahy bojovat proti vylidňování a opuštěnosti, což se samozřejmě týká i přežití obyvatel. Zdá se, že tato iniciativa přinesla v krátké době pozitivní výsledky z hlediska zdravotní prevence.
Wikimedia - Wolf Meusel
Jižní Francie
Na jihu Francie zakázala tři města umírání na protest proti obtížím při získávání povolení k rozšíření místního hřbitova, který je v současné době plný. Prvním městem, které šlo "příkladem", byl v roce 2000 Le Lavandou, následovaly ho Cugnaux a Sarpourenx.
Informativa ai sensi della Direttiva 2009/136/CE: questo sito utilizza solo cookie tecnici necessari alla navigazione da parte dell'utente in assenza dei quali il sito non potrebbe funzionare correttamente.